Halančíci

Ryby rodu nothobranchius patří do skupiny halančíků pocházejících z Afriky. Nejen, že bývají velice krásně zbarvené mají i velmi zajímavý způsob života. Většině akvaristů není potřeba sdělovat, že ryby k roznožení potřebují období sucha a jejich život trvá jen velmi krátce. Tímto článkem bych chtěl zájemcům přiblížit tyto zajímavé ryby a upozornit na problémy, které je mohou potkat při chovu.

Z historie:

První předkové Nothobranchiů se objevili v Africe zhruba před 10- 15 mil. lety v období nazývané Miocén. Na současném území Keni a Tanzánie a odtud se pak začali šířit směrem do vnitrozemí.

Pro nothobranchie jsou typické určité znaky .

Mezi tyto znaky patří:
- červené zakončení šupin u samců
- trojúhelníková řitní ploutev u samic.
- obě pohlaví pak mají ocasní ploutve zakulacené nikdy nejsou protažené do špiček.
- v ocasní partii (kořen ocasu) je pak určovacím znakem 16 šupin.
- hřbetní a řitní ploutev je vždy postavena proti sobě.
- velmi zajímavým znakem jsou tzv. "falešné" žábry. Tento orgán slouží pro orientaci v kalné vodě.
- jikry nothobranchiů mají chloupky (fibrily). Které zamezují přilnutí bahna přímo k jikře a tím jí umožňují "dýchání".

Ve své domovině žijí v kalužích, které často slouží jako napajedla pro dobytek a bývají velmi často znečistěná i močí zvířat.Voda je na těchto lokalitách velmi kalná Kaluže periodicky vysychají. Jiné z těchto kaluží jsou zásobeny i spodní vodou. Teploty vody na těchto místech stoupají až ke 38°C. ve dne a v noci jsou pak o něco málo nižší. Je velmi zajímavé ,že nothobranchiové jsou v Africe nalezeni na černém ( tmavě hnědém ) podkladu. Na červené půdě se vyskytují velmi vzácně. Po vyschnutí kaluží se velmi často na povrchu vysráží vápník a hořčík. Vyschlá půda se ale vždy krásně rozpadá. Nothobranchiové žijí jak ve vodách alkalických (N.ugandesis) tak i ve vodách kyselých mírně tekoucích. (N.robustus). Přesto, že tyto dva druhy se vyskytují na stejném území nikdy nebývají nalezeni společně. Většina druhů nothobranchiů dorůstá 5-6cm a povahově patří mezi čilé a aktivně se pohybující ryby které se v přírodě živí larvami komárů a jiným hmyzem ať již vodním nebo náletovým. Jsou ovšem i mezi nimi vyjímky jako např. N ocellatus který dorůstá 10cm. Ten je velmi dravý, v přírodě se živí převážně menšími druhy halančíků.

V současné době se většina akvaristů snaží budovat hustě zarostlá akvária nebo akvária která se co nejvíce přibližují lokalitám v přírodě. To u nothobranchiů nepřipadá v úvahu. Představa akvária s vodou připomínající barvu bílé kávy a ještě se stopy moči by asi každého chovatele odradila. Nejlépe nothobranchiům vyhovují menší nádrže (15-30 litů) záleží na velikosti skupiny... Akvárium je nejlépe zařídit bez dna jen s kořeny, kameny a odolnými rostlinami nebo zcela bez rostlin. Velmi důležitá je miska kde ryby odkládají jikry . Jako třecí substrát se používá rašelina (pro většinu druhů však nebývá ideální) vhodnější je použít drcený kokosový ořech (lignocel). Ten po určité době (cca týden /měsíc) vyměníme a jikry uskladníme. Nejlépe při pokojové teplotě kolísání teplot den/noc není na škodu. Naopak lze ho jen doporučit. Po několika měsících (záleží na konkrétním druhu a teplotě) jikry ukončují svůj vývoj a my můžeme zalévat. Nejlépe chladnější vodou cca 15°C. Potěr se líhne během několika hodin. Jako první krmivo podáváme trepku nebo malou artemii. Substrát po zalití opět zasušíme a po určité době zaléváme znovu.

Pokud je to možné je lépe chovat nothobranchie samostatně Pro každý druh jedno akvárium. Společnost jiných ryb se nedá doporučit. Pokud se přeci jen rozhodneme pro nějaké jiné spoluobyvatele tak pouze klidné a stejně velké ryby. Společnost menších sumců by taky vadit nemusela ,ale pak je zbytečná třecí miska neboť jikry by byly vítaným doplňkem stravy.Teplota vody by se měla pohybovat v rozmezí od 22 do 27°C. Vodu je vhodné přisolit. 1 polévková lžíce na 10 lvody. V krmivu jsou ryby poměrně vybíravé nejlépe je krmit potravou živou. Komaří a pakomáří larvy (Chironomus,Culex) ,koretra (Chaoborus) i nitěnka ( Tubifex) ta musí být ovšem nasekaná na cca 2cm kousky, aby rybám nezpůsobila trávicí potíže. Některé ryby se naučí přijímat i cyklop a drosophilu (octomilka-banánová muška). Dále leze bez problému použít krmivo mražené (patentka ,koretra .i komáří larvy) Se suchým krmivem neuspějeme. Ryby krmíme poměrně často min 1x za den. Většina akvarijních ryb dokáže hladovět i několik dní (např v období naší dovolené) bez újmy na zdraví. To nothobranchiové nezvládnou, již po čtyřech dnech hladovění začínají samičkám "propadat" bříška. Při včasném nakrmení kvalitním živým krmivem je ještě můžeme zachránit. .

Jedním z problémů je kde koupit ryby. V obchodech se prodávají velmi málo a většinou ani sami prodavači nevědí jak se k rybám chovat. Asi nejlepší způsob je v současné době nákup a domluva přes net.

Vždy je dobré vědět jak daný druh vypadá. Nothobranchiové bývají krásně zbarveni, ale cestování nemají příliš v oblibě. V sáčcích bývají příliš vybledlé a neatraktivní. Velikost ryb pro "cestování a zasílání" je vhodná kolem 2- 2,5cm kde je již krásně rozpoznatelné pohlaví. U takto malých ryb můžeme přepravovat obě pohlaví v jednom sáčku. U ryb které jsou velké již 3cm a víc je vhodné pohlaví rozdělit. Dobře vzrostlí samci se mají snahu třít zkrátka všude a ani sáček jim v tom nezabrání. Cestování společně pak končí otrhanými ploutvemi nebo i smrtí ryb. I když v akváriu by stejná skupina žila bez problému cestu v sáčku přežít nemusí. Další důležitou věcí na kterou nesmíme zapomenou při přepravě vzrostlých samců je čistá voda. Nepoužíváme vodu kde již byly samice. Protože "pach" samic samce zbytečně nutí vyhledávat partnerky a třít se i když v sáčku žádné samice nejsou. Pokud je voda čistá zmírníme jejich "agresivitu" na minimum. Nothobranchie VŽDY přepravujeme ve TMĚ.!!! Jedině tak máme jistotu ,že ryby dovezeme v pořádku a bez zbytečných ztrát. Pokud zakoupíme ryby u chovatele je dobré se zeptat v jaké vodě byly chované a jaké krmivo přijímají. Nothobranchiové jsou k chemizmu vody poměrně tolerantní,ale nemají rádi prudké změny. Pokud je dáme do velmi odlišné vody tak většinou brzy umírají. Proto je dobré dát vždy misku na tření i malý počet jiker nám může udržet chov. Ryby odchované již v "naší" vodě se zpravidla dožijí obvyklého věku a bez problému se rozmnoží.

Kdo se rozhodne pro koupi jiker měl by mít již zkušenosti s odchovem nothobranchiů nebo alespoň s odchovem potěru u jiných jikernatých ryb. Jedině tak předejde zbytečnému zklamání. Výhodou koupi jiker je, že nejsme závislí na čase a jikry si opravdu můžeme nechat poslat z "konce světa". Na sáčku který obdržíme je většinou napsáno o jaký druh (populaci) se jedná. Kdy byly jikry zasušené a kdy máme zalít. Pokud ne vždy se domluvíme s chovatelem přes net. Obvykle se jikry zasílají v počtech 12, 30, ks nebo takzvaně týdenní tření označené jako WS (week´s spawn). Nebo záleží na domluvě s chovatelem.